aneb
Příběh českého "Oskara Schindlera"
Mautnerovi pozvali JUDr. Štursu k sobě na návštěvu na 2. vánoční svátek (na Štěpána) 1938. Tam byli příbuzní Mautnerových, z nichž se někteří na JUDr. Štursu obrátili, zda se také mohou nechat pokřtít. Jeden z nich se ho zeptal, zda nemůže dostat pouze křestní list. JUDr. Štursa s tímto nemohl jít za farářem Vochočem, proto šel za svým kamarádem, typografem Františkem Fleischmannem, který byl zaměstnán v jedné pražské tiskárně. JUDr. Štursa si od faráře Vochoče vzal jeden formulář křestního listu a šel za Františkem Fleischmannem, aby mu vytiskl asi tisíc exemplářů. JUDr. Štursa bydlel od 20. let do dubna 1939, kdy odešel do Polska a pak do Anglie, v domě č. 505 v ulici "U zeměpisného ústavu". Tahle adresa se rozšířila mezi Židi a chodili sem za JUDr. Štursou. Byli za ním i tři Židé z Korfu. Ze začátku všechny konzuláty uznávaly i falešné křestní listy. Problém nastal tehdy, když některé konzuláty začaly chtít staré křestní listy. JUDr. Štursa tedy došel za Viktorem Mautnerem (otcem Františka Mautnera) a řekl mu, že je určitě pořádný obchodník a že tedy má doklady z minulosti. Měl je v bednách ve sklepě. Na těchto dokladech totiž byly staré rakousko-uherské kolky. Potřeboval ještě falešné razítko starokatolické církve pražské obce, které mu vyrobil spolužák z obecné školy Pištora. Konzuláty tyto nové staré křestní listy přijímaly a vydaly všem žadatelům průjezdní víza.
JUDr. Štursa se snažil přesvědčil celou rodinu Mautnerovu (otce Viktora, matku a dceru Editu), aby odešli do ciziny, protože na jaře 1939 bylo zřejmé, že Československo bude okupováno a že zde budou platit Norimberské zákony. Bohužel se mu je nepodařilo přesvědčit a všichni, kromě jeho kamaráda Františka Mautnera, který odešel na Nový Zéland, zemřeli v koncentračním táboře.
Přestože věřil Židům, že ho nezradí a neudají ho, hrozilo nebezpečí, zvláště po okupaci Československa 15. března 1939, že bude zatčen a popraven. JUDr. Štursa se v Praze seznámil s anglickým novinářem Henrym Stowinem, dopisovatelem labouristického deníku "Daily Herald". Stowin se zajímal o osud těch, kteří odešli do ciziny. Domluvil se s ním v dubnu 1939 (po okupaci Československa), že s ním pojede do Polska. Odjeli do Ostravy. Protože JUDr. Štursa neměl platný pas, musel přejít nelegálně hranici. S přítelem ze studií na právnické fakultě se mu to podařilo až na druhý pokus. V Polsku žil ve Varšavě, Krakově a Katovicích. Uprchlíci v Polsku bydleli po skupinách. Protože JUDr. Štursa k žádné skupině nepatřil, odjel do jižní Anglie, kde byl až do roku 1941.
JUDr. Štursa křestní listy rozdával zadarmo nebo, když mu někdo za to něco dal. Nikdy ale od nikoho za to žádné peníze nechtěl. JUDr. Štursa neví kolik křestních listů rozdal a komu, protože nevedl žádnou evidenci. Neví ani, co se s těmito lidmi stalo. Před lety se od někoho dozvěděl, že část Židů s těmito křestními listy odjela do Jížní Afriky, kde si má říkat Štursova církev. Tuto informaci nemá bohužel ověřenou.
JUDr. Štursa ke své činnosti říká: "Na všecky jsem se díval jako na lidi rovné, to znamená nečinil jsem rozdílu mezi národnostmi, nečinil jsem rozdílu mezi náboženstvími, naopak jsem se snažil poučit právě i z náboženstvích jiných, nejen tedy křesťanského." Dodává ještě: "Dělal jsem, co jsem mohl, to znamená snažil jsem se druhým pomoc. V talmudu je jedna věta, jedna velká moudrost: Zachráníš-li život jednomu člověku, jako bys zachránil celý svět, protože zachráníš-li život jednomu člověku, tím zachráníš vlastně svět pro něho."
JUDr. Štursa umí německy, anglicky a francouzsky. JUDr. Štursa je dnes po druhé ženat. Z prvního manželství nemá žádné děti. Z druhého má dvě děti - syna (narozen 7. července 1968) a dceru (narozena 24. července 1969). Jeho druhá manželka je o 29 let mladší.
Výše uvedené informace byly použity z dokumentárního filmu České televize z roku 1996: "Dopustil jsem se trestného čina - JUDr. Rudolf Štursa"; dramaturgie: Josef Platz; námět: Martin Šmok; asistent produkce: Lucie Šindelářová; vedoucí přenosového vozu P29: Lubomír Drtina; spolupracovali: Frank Roubicek, Th. Dipl. Jan Herna, Antonín Švach, Jan Procházka, Vladimír Bezděk, Zdena Smékalová; zvuk: Jiří Mach; hudební režie: Pavel Hrubeš; střih: Miloš Málek; produkce: Aleš Novák; kamera: Jaroslav Kocourek; scénář a režie: Petr Bok.
Pokud máte nějaké bližší informace nebo jiné informace o JUDr. Štursovi, nebo o osudu těch, kdo dostal od něho křestní list, budu nesmírně rád, když mi napíšete.