Lepší život bez špačků?
          Nebojte se, nechci vyhubit živočišný druh
(myslím, že je i chráněný). Jde mi o špačky cigaretové hyzdící ulice v celé
naší republice. Nedávno jsem čekal na autobus a chodník, na němž jsem
postával, byl jimi zcela poset.
          Ha! To ale vůbec není důležité. Podstatné je,
že lidem se to taky nelíbí. Nelíbí se jim ten bordel, a to nejen na ulicích.
Nelíbí se jim mizerné výkony naší ekonomiky, nehorázná politická situace
ani celkový úpadek kultury, morálky a... Však to znáte taky. A nelíbí se vám
to. Mně se taky spousta z toho nelíbí. Avšak většina (61%) našich milých
spoluobčanů už kápla na řešení - chtělo by to prostě a jednoduše vládu
pevné ruky. A možná taky rázná řešení. Nedávno to říkali v TV,
takže to musí být pravda.
          Když jsem nad tím uvažoval, vzpomněl jsem si na
reportáž o Singapuru, kterou jsem nedávno četl v HN. Autor obdivoval, jak to
mají zařízeno. Všude čisto, každý, kdo se snaží, má peněz dost, na rozdíl od
svých sousedů se Singapuřané snaží o co nejekologičtější způsob života.
Nemusíte se tam bát špačků (ani těch cigaretových, ani těch pomyslných, tedy
špíny v politice a podobně). Ale co říká autor závěrem? Považte sami:
"(Společnost)... dokázala i za cenu odevzdání části svých občanských svobod,
jako je plná svoboda tisku, vytvořit v měnící se Asii blahobytnou zemi...
nezdá se, že by strádala bez sprejerských výtvorů, žvýkaček a drog, vítá
obchodníky a turisty, je tu bezpečno, hodně teplo, celý rok stejně dlouhý
den. Co chcete víc?"
          Přiznám se, asi jsem "ňákej divnej", ale
shrnuto a podtrženo, jsem trochu vedle. Vy byste byli ochotní obětovat svoje
svobody? Vyměnili byste "svobodu chaosu" za striktní, omezený "blahobyt" a
konzumní štěstí? NECHCI VLÁDU PEVNÉ RUKY! Chci co největší míru svobody!
Mám právo žvýkat (Singapuřané nikoliv - čert ví proč, snad aby se vyžvýkaná
guma nelepila lidem na paty)! A nechci ho ztratit. Mnoho věcí se mi
nezamlouvá, s některými se snažím (více či méně úspěšně) bojovat. Nadávám na
vládu. Ale doufám, že nepřijde doba, kdy by mne napsání tohoto článku stálo
draho. Na závěr jednu otázku: K čemu je dobrá demokracie, pokud o ni většina
lidí nestojí?