Lepší život bez špačků?

          Nebojte se, nechci vyhubit živočišný druh (myslím, že je i chráněný). Jde mi o špačky cigaretové hyzdící ulice v celé naší republice. Nedávno jsem čekal na autobus a chodník, na němž jsem postával, byl jimi zcela poset.
          Ha! To ale vůbec není důležité. Podstatné je, že lidem se to taky nelíbí. Nelíbí se jim ten bordel, a to nejen na ulicích. Nelíbí se jim mizerné výkony naší ekonomiky, nehorázná politická situace ani celkový úpadek kultury, morálky a... Však to znáte taky. A nelíbí se vám to. Mně se taky spousta z toho nelíbí. Avšak většina (61%) našich milých spoluobčanů už kápla na řešení - chtělo by to prostě a jednoduše vládu pevné ruky. A možná taky rázná řešení. Nedávno to říkali v TV, takže to musí být pravda.
          Když jsem nad tím uvažoval, vzpomněl jsem si na reportáž o Singapuru, kterou jsem nedávno četl v HN. Autor obdivoval, jak to mají zařízeno. Všude čisto, každý, kdo se snaží, má peněz dost, na rozdíl od svých sousedů se Singapuřané snaží o co nejekologičtější způsob života. Nemusíte se tam bát špačků (ani těch cigaretových, ani těch pomyslných, tedy špíny v politice a podobně). Ale co říká autor závěrem? Považte sami: "(Společnost)... dokázala i za cenu odevzdání části svých občanských svobod, jako je plná svoboda tisku, vytvořit v měnící se Asii blahobytnou zemi... nezdá se, že by strádala bez sprejerských výtvorů, žvýkaček a drog, vítá obchodníky a turisty, je tu bezpečno, hodně teplo, celý rok stejně dlouhý den. Co chcete víc?"

          Přiznám se, asi jsem "ňákej divnej", ale shrnuto a podtrženo, jsem trochu vedle. Vy byste byli ochotní obětovat svoje svobody? Vyměnili byste "svobodu chaosu" za striktní, omezený "blahobyt" a konzumní štěstí? NECHCI VLÁDU PEVNÉ RUKY! Chci co největší míru svobody! Mám právo žvýkat (Singapuřané nikoliv - čert ví proč, snad aby se vyžvýkaná guma nelepila lidem na paty)! A nechci ho ztratit. Mnoho věcí se mi nezamlouvá, s některými se snažím (více či méně úspěšně) bojovat. Nadávám na vládu. Ale doufám, že nepřijde doba, kdy by mne napsání tohoto článku stálo draho. Na závěr jednu otázku: K čemu je dobrá demokracie, pokud o ni většina lidí nestojí?

MM