Problém s reflexy
      Miloš měl nějaké problémy s reflexy. Ne že by měl tik v rameni, že by strkal
ruce do kapes, kousal si nehty nebo měl nějaký podobný zlozvyk. Ba ne, Miloš trpěl něčím docela
jiným: on vám totiž zabíjel lidi. Jak se ho někdo dotknul, Miloš ho zabil. Co naplat, že toho
potom upřímně litoval, na jeho zlozvyk to nemělo sebemenší vliv; ať se snažil, jak se snažil,
nemohl se ho vůbec porád zbavit.
      Jednoho dne si Miloš řekl: "Tak takhle to dál nejde. Půjdu k doktorovi a
doktor mi pomůže."
      Ale ouha! Pan doktor mu chtěl prohlídnout voči, esli nemá fsteklinu třeba, a
milý Miloš ho zabil; nemohl si prostě pomoci, což mu samozřejmě jako citlivému a vychovanému
člověku přišlo poněkud trapné a nepříjemné, zvláště když si uvědomil, že tím pádem musí zabít i
sestřičku. Nic naplat, zabil ji tedy. Bohužel, náhle se pootevřely dveře a na ubohého Miloše se
dívaly desítky vočí z přeplněné čekárny. Co na něj maj ty xichti vejrat? On se chudák naštval a
čistě reflexivně vymlátil celou čekárnu, až tam nebylo ani pacientíčka.
      "To jsem to ale vymňouk," pomyslel si Miloš a šel radši honem domů, protože
bylo zrovna strašně vedro a těla se rychle rozkládala.
      Přišel domů, nakrmil kočičku a pejska, želvu a králíčka, křečka a rybičky.
      "Gde ses zase coural?" řekla mu maminka. Miloš ji zabil, a protože měl dlouhý
den, šel brzy spát. Zdálo se mu o šíleném lékaři Frankensteinovi.