Zdeněk Filipec

      Setkání se štěstím


      Jednou takhle
      bzučí zvonek,
      přišlo štěstí.
      Zrovna tehdy
      nejsem doma.

      O něco později,
      ma začátku dubna
      v jedenáct hodin
      potkal jsem štěstí
      na schodech.

      Povídám: "Štěstí,
      mám já to štěstí,
      že jsem tě potkal
      zrovna tady!"

      "Nečekám tady,"
      pravilo štěstí,
      "zrovna na tebe jako minule,
      kámo.

      Nebyl jsi doma!"