
...broskev
...dneska, když jsem byla nějakým omylem nakupovat v samoobsluze, jsem si vzpomněla
na příhodu, která se mi stala asi tak před třemi týdny. To jsem takhle jednou stála na
zastávce a čekala až mi pojede šalina a metr, dva vedle mě stála paní s malým chlapečkem.
Tomu mohlo být asi pět let, možná míň. Držel v ručičce čokoládu, ta se mu roztíkala, tak si
ji občas utíral do maminčiny vínové sukně. A maminka si ho nevšímala a jenom koukala
dopředu a povídala. Povídala o nemocné babičce, která leží doma v posteli, že jí zapomněli
dovézt obědy, že je neschopná uvařit si sama. Pak povídá, že ji nějaká paní v práci nutí
koupit svetr, co se jí moc líbí, ale nemá na něj a pořád furt vykládala takový hovadiny a
nedívala se na chlapečka, co jí už zamastil celou sukni a najednou se ho zeptala, jestli
mu není zima. Chlapeček zakroutil hlavou. Maminka byla ňák nápadně zticha a chlapeček
najednou zvedl tu svou hlavičku nahoru, aby se podíval na maminku a zeptal se: "Maminko,
a jí zajíci broskev?"
Jo, ale proč jsem si na to vzpomněla. Jak jsem tak kroužila s tím vrzajícím vozíkem, co
měl na čumáku přilípnutou reklamu na holící strojek a jezdila jsem po té samošce a zaboha
jsem nemohla najít cukr, narazila jsem na paní, co stála u mrzícího boxu a přemýšlela,
jestli koupit králíka nebo kuře (přemýšlela nahlas!) a v košíku měla dvě obrovský broskve.
A pak jsem si všimla, že vybrala toho králíka...
Vilda