Slovo za nic nemůže
          Je zajímavé sledovat, jak některá slova a slovní spojení změní v průběhu dějin svůj smysl, případně se jejich význam zcela převrátí a původně neutrální slova dostanou téměř vulgární nádech. Když k tomu přidáme ještě přebírání "světových" slov z angličtiny, nastává nám ve vyjadřování pěkný zmatek, aniž si to v každodenním spěchu pochopitelně uvědomujeme.
          Každý den můžeme číst v novinách, že leader strany XY... Kdyby autor použil český výraz vůdce, nebylo by to "světové" (a navíc se autoři starší generace stále tomuto výrazu podvědomě brání). Ještě větší asociace by mezi dříve narozenými zavládly, kdyby byl méně světový a pro slovo vůdce použil pouze německý překlad führer. Zpráva v tisku, že führer strany XY... by připadala absurdní všem. Přitom vše závisí jen na překladu, který vlastně ani není nutný, protože slovo vůdce je po padesáti letech už opět celkem neutrální.
          Chaos nepůsobí ovšem jenom překlady. I slova česká (nebo do češtiny dávno přejatá) učinila během různých režimů významové kotrmelce. Minulý režim byl mistr v devalvaci pojmů. Po Listopadu upadla v nemilost celá soustava výrazů. Nejvíce proti "rudému slovníku" brojili ti, kteří ho předtím bezmyšlenkovitě, ale zato aktivně používali. Ale to už tak bývá. Téměř o deset let později bychom si však už mohli uvědomit, že slovo za nic nemůže, a očistit jeho původní význam. V některých případech už se tak stalo. Vzpomínám si, jak před šesti lety probíhala hysterická kampaň proti slovu lid, které se několikrát objevuje v textu naší ústavy. Hlasy utichly, když vyšlo najevo, že v ústavě Spojených států amerických je toto "kolektivistické" (a proto rudé) "slůvko" lid také několikrát použito. Šílenství novodobých puristů se snažilo smazat i slova národ, vlast, pracující. To se naštěstí nepodařilo a většina "rudých" slov se pomalu do našeho slovníku vrací.
          Existuje však slovo, před Listopadem používané snad nejčastěji, které dodnes čeká na svoji významovou rehabilitaci. To slovo zní soudruh. Slovo, které používal Karel Čapek, které se objevuje v překladech cizí literatury z třicátých let, které se na Západě používá celkem běžně. Strašlivá devalvace pojmu, kdy byl soudruh ředitel, doktor i hostinský, způsobila ztrátu jeho obsahu a toto slovo se stalo symbolem minulého režimu. Neprávem. Protože, jak už jsem napsal, slovo za nic nemůže a toto slovo má navíc krásný význam. Vyjadřuje lidskou soudržnost a solidaritu. Dnes je soudruh stále ještě nadávka. V ČSSD používáme oslovení přítel. Nevhodnost tohoto slova pro běžné oslovování cítíme snad všichni. Dovedete si však představit ten poprask, kdybychom se vrátili k pojmu, který k naší straně historicky patří? Vždyť "rudé ponožky" nám mnozí "nezávislí" publicisté obouvají už teď.
Lukáš Karnet