Negativ

Odnaučil jsem se milovat krásno

a od té doby jsem šťastným člověkem.

Miluji zlobu, nenávist, ne však nízkost.

Synonymem nenávisti je dokonalost.

Nic v životě nemá smysl.

Život je chaotická změť událostí bez vnitřní logiky.

Žádná jistota v životě ti nestojí za lásku.

Láska je ve své vnitřní podstatě odporná.

Je totiž zraňující.

A právě proto po ní všichni toužíme.


Půlnoční

Randes vous krys.

Ta chvíle.

Půlnoci.

Dnes narodil se!

Ave Satanis!


Sestra

Právě jsem tě stvořil milovaná sestřičko.

Vdechl jsem ti život a přece nejsem Bůh.

Nebo snad proto.

Já tě určitě po celý život postrádal.

Teď však s Tebou mluvím a Ty mi dodáváš sílu.

Jsi krásná a zároveň odporná.

Jsi zvrhlá a přitom cudná.

Jsi jenom zatracená představa ospalého mozku.

Ale ano, můžeš mě hladit, jen se nedotýkej vlasů.

Ne...


Ginkgo biloba

Ticho.

To ticho.

Mě zabíjí.

***

Nebe bylo tiché.

Tiché a zlé.

Shrben tíhou let pod bezcitem kráčel bard.

Prameny zaseté před mnoha lety.

Svůj strach skryl za nenávist.

Svůj cit za strach.

Nekonečným kruhem opět zpět.

Však najdou se i v temných koutech věci nečekané.

Tak i zde.

Ona byla dokonalá.

Ve své nenávisti a on stále doufal.

***

Mám strach.

Bojím se her.

Vždyť dlouho si už hráli.

Co když je teď ale na řadě on?

Prosím řekni mi to.

Já to neudělal nikdy.

Poniž se k němu.

Buď shovívavá.

Já nikdy nebyl.

***

Nepoznal samotu.

Byl stále s ní.

Samota.

Dokázal to.

Překonal svět i sebe.

Na dosah ruky.

A slova se stala písní.

Dlouhou a krásnou ve své ohavnosti.

Bard pěl své requiem.

Jen pro ni.

***

Ano. Ty už musíš.

Víš.

Má strach.

Blázen.

Bojí se o sebe.

Satan uvězněný v ráji.

Na dosah.

A přece tak vzdálený.

Prosím.

Zapřísahá tě.

***

Je snad láska určena i poutníkům?

Dopěl svůj nekrolog.

Položil svoji největší otázku.

Nemohl dál.

Dohnal svůj vlastní stín.

Zbylo snad trochu lásky i pro mne?

Pohled očí šelmy.

A odpověď.

Ano i tebe nenávidím.

Poslední píseň zněla stále dál.

Mrtvé rty, sic sevřené, však krásu zahubit nelze.

***

Stále mlčíš.

Jsi mrtvá.

ÓDanna S. Gollei 1997

Věnováno mé múze, která mne vrátila.

Díky.