Slovo autora

No, musím přiznat, že poslední dobou jsem se co se týče básní pěkně rozepsal. Ve své sbírce na svém počítači jich mám už asi 90! A taky jsem dokončil první díl své knihy Na radaru Země - První kontakt. Na druhém teprve začínám pracovat, ale již nyní vám mohu říct, že bude alespoň stejně tak dobrý jako díl první. Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl zveřejnit v PF alespoň malou ukázku ze Šílencových zápisků. Mimochodem, pokud máte někoho známého a je vydavatelem a chce vydat mou knihu /:-)))), ;-)), Ježíši Kriste... - Rýpal/, ať se mi ozve. Nyní si ale už užijte básní Žiletka a Podnikatel...


Žiletka

Je ostrá a je malá,
má sestra si s ní ráda hrála.
Zjistila, že s ní hravě zmůže
vyříznout si kousek kůže.

Pak nařízla si bulvu oční,
to když máma měla noční.
A úplně nakonec ji spolkla.
No jo, má sestra byla šikovná holka.


Podnikatel

Nastartoval jsem svůj vůz,
motor udělal jen kuc kuc.
Pak slyším manželku jak říká:
Drahý, odkdy naše auto tiká?

                                                  -KOMBAJN-

Slovo, ehm, šéfredaktora

Tak, přes všechny sliby, které jsem Kombajnovi dal, uveřejňuji některé další básně - je to přece pro jeho dobro. Vybral jsem je já, JaD a Sgt. Swettr (když jsme se konečně jednou sešli). Pokud se vám budou líbit, apelujte na autora, ať vám zašle kompletní Šílencovy zápisky. Třeba se nechá přemluvit. (Tip pro mladé a pěkné ženy: fotka by mohla pomoci!)


Nevrlý muž

Nemám rád květiny ani zvěř,
nesnáším všechny, to mi věř.

Rozbíjím ptáčkům vajíčka,
v kádi jsem utopil zajíčka.

Autem přejel jsem ježka,
lišku přizabil dneska.

Teď jsem rozšlápl i skořápku hlemýždí,
jau, můj pes mě kousl do hýždí.


Mladý chirurg

Po mé ruce pramen krve stéká.
Červená krev, co valí se jak řeka.
Mé ruce poznává jeho dutina.
Jde to lehce, už je to pro mne rutina.

Krev z jeho těla stříká v rytmu.
Skalpel číslo tři do ruky teď chytnu.
Řez sem, řez tam a ještě jeden tady.
Řežu muže, leží břichem nahoru, dolů zády.

Přístroje jsou najednou zticha.
Poslouchám. Ne, už nedýchá.
Toho už vítá nahoře Petr svatý.
Krucinál, to byl dnes už pátý.


Škola, základ života

Už se těším do školy,
už toužím psát si úkoly.
Mé srdce pro školu bije jen,
žít ve škole je můj sen.

Mými přáteli jsou tabule a křída,
mým domovem je naše třída.
Jen po učivu mám hlad a žízeň,
jmenuji se Karel a jsem mentálně postižen.


Návštěva v pekle

Vydloubané oči, rozvěšená střeva,
plno krve, co se do zdí vstřebá.
Procházím tím a jsem klidný,
hmm, ta výzdoba, to začíná být slibný.

Na konci téhle chodby, železná jsou vrata,
pro duši romantika je to emocionální ztráta.
Všude kape červeňoučká krev,
jeskyně je plná lidských střev.

Na bráně vytesaná vrána,
vidím, jak otvírá se pekelná brána.
Ó dobrotivý Bože, zle je.
Ta postava se mi směje.

Jdu blíž a cítím, že je to ďábel sám.
Říká: „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“
Stojí tam jak temný stín a nad ním červená zář.
Bože, vždyť je to můj hlas, vždyť je to má tvář...


Den blbec

Když na tě den útočí,
dej si klapky na oči.
Podívej se jak stařík dřímá,
možná je zle, ale bude príma.

Ne všechno pálí,
na problém se dívej z dáli.
Ujel ti vlak? Směj se tomu,
podívej, kolik je u trati stromů.

Další vlaky pojedou zase,
tak se raději div té kráse.
Té, co je všude kolem tebe,
ptákům, dívkám, slunci, co svítí z nebe.

                                                  -KOMBAJN-

Připravil: MM