1984

Stejně jako většina z vás i já si prožil pěkné a vydatné prázdniny, žel moje poslední. Nicméně jsem měl dostatek času a tak jsem jednak díky L. Gallinovi zmírnil svoje abstinenční přízraky z přerušení AKT X na televizní obrazovce četbou knih o AKTECH X, a taky jsem udělal něco, co jsem chtěl udělat už dávno. Něco, co jsem toužil udělat už alespoň 2 roky. Dostala se mi konečně do rukou kniha 1984 od George Orwella /díky MM/. Musím říct, že je to opravdová síla. Ta ponurost a děj knihy vás dokonale vtáhne dovnitř. A když si uvědomíte, že kniha byla napsána ve čtyřicátých letech tohoto století, zůstanete jako opaření. Hodně navíc připomíná minulý totalitní režim, který zde vládl. Je to přesné, jen nebyl tolik dotažený k 'dokonalosti'.

Kniha mi připoměla jednu scénu z filmu Running man, kdy na obří obrazovce v centru města nabádá hlasatelka děti, aby udaly své rodiče. Vlastně jsem po přečtení knihy měl pocit, že 'Running man' se nechal hodně inspirovat...

A inspirovat jsem se nechal i já. Po přečtení 1984 jsem si okamžitě řekl, že musím napsat nějakou povídku z tohoto světa. To, co je pod tímto odstavcem je již zmíněná povídka. Nicméně si neodpustím poznamenat, že mým cílem nebylo napodobovat ani styl psaní Orwella a ani dílo nějak parodovat či snad poškozovat. Jen jsem si vypůjčil dokonalou kulisu totalitní společnosti a jejího Velkého bratra. Děj této povídky pak bude s největší pravděpodobností srozumitelný jen těm, kteří knihu '1984' četli.


Tvář Velkého bratra

          Nic nedopadlo, jak se zdálo na první pohled. Oceánie uspěchala své závěry a nadále žádnou z válčících stran neporazila a ani jí nebyla poražena. I nadále se svět dělil na Oceánii, Eastasii a Eurasii. Ale to věděl jen Velký bratr. Lid nejenže věřil, ale byl přímo přesvědčen, že Oceánie je na tom stále více lépe.
          Graham se podíval do zrcadla. Bylo mu špatně. Ne od žaludku, ale z toho, co uviděl v zrcadle. Z jeho vlastní tváře mu bylo na zvracení. Ale nemohl s tím nic dělat. Nikdy. Jeho tvář znal každý člověk Oceánie. Stačilo si sledovat televizi pár minut a jistě se v ní objeví. Kdyby mohl vyjít do ulic, uviděl by ji na všech plakátech. Pravděpodobně by pod ní byl nápis VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE !!! Grahamův věk se blížil k padesátce. Vnitřní Strana si jej vybrala před třiceti lety kvůli jeho pronikavým a téměř hypnotizujícím očím. Jenže časy se mění. K horšímu. Již na začátku byla Strana dost opatrná a když se fotila tvář Velkého bratra, tak vždy vypadala o něco starší. Když se fotil poprvé, měl na sobě skoro půl kila make-upu. Dnes ho používají taky, ale k opačnému účelu. Potřebují zachovat svému Velkému bratru mladost. Tušil, že je asi rok 1999. Někdy Graham přemýšlel. Věděl moc dobře, že je to proti idejím Strany, ale stejně ho napadlo, co se stane, až zemře. Zemře i Velký bratr? Asi ne. Ale stejně, jak chtějí dál zachovávat v lidech naději, když zmizí Velký bratr? Budou dál používat staré fotky? Jak budou točit jeho projevy, když on nebude. Uvěří lid v to, že Velký bratr je nesmrtelný? Uvěří. Určitě uvěří, protože oni uvěří všemu. Vědí, že je Velký bratr sleduje a milují Velkého bratra. Je to jediný cit, který si mohou dovolit. Milovat Velkého bratra a nenávidět nepřátele. Graham nenáviděl Stranu a nenáviděl Velkého bratra. Kdyby byl obyčejný člověk, určitě už by několik let byl zavřený na ministerstvu lásky nebo hnil někde pod zemí. Pak si uvědomil dvě věci. Zrádci Strany se nikdy nepohřbívají, jejich těla se spálí. A existuje ještě někdo, koho nenávidí ještě víc.
          "Ty hajzle..." zařval a vztekle bouchnul rukou do zrcadla, až se rozletělo na spoustu malých střípků. Vzápětí se za ním s obrazovky ozvalo: "Soudruhu Grahame, ihned přestaňte ničit majetek Strany." V té chvíli se v Grahamovi něco zlomilo. Žral ho už dlouho celý jeho život. Byl neustále špehován obrazovkami všude. Jednu z nich měl nainstalovanou i na záchodě.
          "Seru na vás všechny, vy hnusný svině," vykřikl v návalu vzteku a pak se odhodlal k něčemu, k čemu se odhodlával celý život. Vzal jeden velký střep, který ještě stále ležel v umyvadle. Zavřel oči. Naposledy se nadechl a pak si střep vrazil do krku a ještě s ním stačil trochu otočit. Pak už padl k zemi. Mrtev. Ozbrojená hlídka s doktorem, která vletěla o pár sekund později do koupelny Velkého bratra, uviděla už jen mrtvolu v kaluži krve. Ačkoliv byl Graham mrtvý, na jeho tváři byl znatelný úsměv. Velký bratr je mrtvý...

          Smrt Grahama samozřejmě vyvolala jistou reakci. Alespoň u tří lidí, kteří o ní věděli.
          "Jistě jste všichni slyšeli, co udělal ten idiot v koupelně," začal mluvit nejstarší muž, zjevně mluvící za Oceánii. Oba dva proti němu sedící jen mlčky přikývli. Vedou každý v čele svého teritoria proti sobě válku už přes padesát let. A ještě nikdy se nepodařilo jejich plány zmařit. Ale ten hlupák by to mohl zkomplikovat.
          "Už jsem podnikl nutná opatření, aby se podobné situaci příště zabránilo. Nechal jsem provést plastickou operaci jednomu z členů Vnější strany. Pak jeho hlavu nasnímáme pomocí 3D skeneru do počítače. Máme hlasy Velkého bratra na spoustě záznamů, takže nebude problém ho pomocí počítačů oživit," pak se zamyslel a dodal: "Dotyčného člověka pak samozřejmě budeme muset odstranit."
          "To je samozřejmé," přikývli zároveň oba proti němu sedící muži.
          "Mimochodem," usmál se nejstarší muž, "jak se vede Velké sestře a Velkému otci tam u vás?"

                                                  -KOMBAJN-