Tichá velká koalice - sňatek z rozumu nebo z citu?
        Volby, které podle některých expertů měly opět dopadnout patem, naznačily tři možnosti většinových vlád. Pravolevou vládu ČSSD, KDU-ČSL a US, vládu pravého středu ODS, KDU-ČSL a US a jako třetí možnost připadala v úvahu velká koalice ČSSD a ODS. Do hry se později dostaly podvarianty menšinových vlád, např. koalice levého středu ČSSD a KDU-ČSL za tolerance US, nebo jednobarevná vláda ČSSD za tolerance některé z jiných stran. Nakonec reálnou se stala varianta poslední, v tomto případě za tolerance ODS. Dovolte mi však, abych předem odhalil příčiny neúspěchu koaličních většinových vlád.
        Po volbách se příznivci pravice radovali z výsledku 102:98 pro pravici. Ale hned po večerním vystoupení předsedů parlamentních stran 20. června bylo zřejmé, že utvoření pravostředové koalice bude problémem, zvláště když první pokus získal předseda vítězné ČSSD. Miloš Zeman se ukázal jako skvělý stratég. Jeho taktika spočívala v tom hrát o čas. Neustále zkoušel své tři varianty, které pro něj připadaly v úvahu. Ve dvou z nich narazil na místy až fanatický odpor Unie svobody a především jeho předsedy Rumla. Jan Ruml řekl své NE! jak jakékoli podpoře menšinové vlády sociální demokracie (ani v koalici s pánem Bohem), tak i velkorysé nabídce pravolevé koalice, s premiérem Luxem a s paritou ve vládě. Takováto nabídka byla velice výhodná především pro malé strany, ale vůbec ne pro ČSSD a Miloše Zemana. Ten by se v případě této dohody vzdal křesla nejen předsedy vlády, ale i předsedy ČSSD, protože byla v rozporu z jeho předvolebními tvrzeními „S US nikdy!". Myslím si však, že i kdyby Ruml řekl své ano, toto řešení by nenašlo podporu ve vedení ČSSD. Z toho vychází můj pocit, že tato celá varianta byla Milošem Zemanem vytaktizovaná. Zeman totiž věděl, že Unie nebude souhlasit a tak tuto volavku nadhodil jen proto, aby získal alibi pro dohodu s ODS, která podle mě na stole byla mnohem dříve, než se objevila v tisku.
        Klausovo odmítnutí jednat, aniž by byly splněny předem nesplnitelné podmínky (sine qua non), bylo také taktické. ODS prostě tuto koalici nechtěla a KDU-ČSL vlastně také ne. Proč ji však odmítla? Strana říká ústy místopředsedy Langera, že je to „sňatek z rozumu ". Já si ovšem myslím, že jde o „sňatek z citu". Nepomstil se snad Václav Klaus touto variantou těm, kteří ho před více než půl rokem sesadili z premiérského křesla, tj. Janu Rumlovi, Ivanu Pilipovi, Josefu Luxovi a Václavu Havlovi? Uvidíme do budoucna, jestli tato varianta přinese ODS prospěch nebo neprospěch. Pravdou ovšem je, že ODS bude ve velmi výhodné pozici silné opoziční strany proti menšinové vládě ČSSD. Co na to však řeknou voliči ODS? To si můžeme jen domýšlet. Některým se to možná líbit nebude, ale najdou se i tací, kteří by Klause volili i kdyby ukradl trezor z národní banky.
        Jednání ODS v povolebním sestavování koalice (která nebyla sestavena) mi připomnělo, že stále platí ona stará známá pravda řeckého filozofa Hérakleita, která zní: „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky".