1984
Stejně jako většina z vás i já si prožil pěkné a vydatné prázdniny, žel
moje poslední. Nicméně jsem měl dostatek času a tak jsem jednak díky L.
Gallinovi zmírnil svoje abstinenční přízraky z přerušení AKT X na televizní
obrazovce četbou knih o AKTECH X, a taky jsem udělal něco, co jsem chtěl
udělat už dávno. Něco, co jsem toužil udělat už alespoň 2 roky. Dostala
se mi konečně do rukou kniha 1984
od George Orwella /díky MM/. Musím říct, že je to opravdová síla. Ta ponurost
a děj knihy vás dokonale vtáhne dovnitř. A když si uvědomíte, že kniha byla
napsána ve čtyřicátých letech tohoto století, zůstanete jako opaření. Hodně
navíc připomíná minulý totalitní režim, který zde vládl. Je to přesné, jen
nebyl tolik dotažený k 'dokonalosti'.
Kniha mi připoměla jednu scénu z filmu Running man, kdy na obří
obrazovce v centru města nabádá hlasatelka děti, aby udaly své rodiče.
Vlastně jsem po přečtení knihy měl pocit, že 'Running man' se nechal hodně
inspirovat...
A inspirovat jsem se nechal i já. Po přečtení 1984 jsem si okamžitě řekl,
že musím napsat nějakou povídku z tohoto světa. To, co je pod tímto
odstavcem je již zmíněná povídka. Nicméně si neodpustím poznamenat, že mým
cílem nebylo napodobovat ani styl psaní Orwella a ani dílo nějak parodovat
či snad poškozovat. Jen jsem si vypůjčil dokonalou kulisu totalitní
společnosti a jejího Velkého bratra. Děj této povídky pak bude s největší
pravděpodobností srozumitelný jen těm, kteří knihu '1984' četli.
Tvář Velkého bratra
          Nic nedopadlo, jak se zdálo na první pohled.
Oceánie uspěchala své závěry a nadále žádnou z válčících stran neporazila a
ani jí nebyla poražena. I nadále se svět dělil na Oceánii, Eastasii a Eurasii.
Ale to věděl jen Velký bratr. Lid nejenže věřil, ale byl přímo přesvědčen, že
Oceánie je na tom stále více lépe.
          Graham se podíval do zrcadla. Bylo mu špatně.
Ne od žaludku, ale z toho, co uviděl v zrcadle. Z jeho vlastní tváře mu bylo
na zvracení. Ale nemohl s tím nic dělat. Nikdy. Jeho tvář znal každý člověk
Oceánie. Stačilo si sledovat televizi pár minut a jistě se v ní objeví. Kdyby
mohl vyjít do ulic, uviděl by ji na všech plakátech. Pravděpodobně by pod ní
byl nápis VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE !!! Grahamův věk se blížil k padesátce.
Vnitřní Strana si jej vybrala před třiceti lety kvůli jeho pronikavým a téměř
hypnotizujícím očím. Jenže časy se mění. K horšímu. Již na začátku byla Strana
dost opatrná a když se fotila tvář Velkého bratra, tak vždy vypadala o něco
starší. Když se fotil poprvé, měl na sobě skoro půl kila make-upu. Dnes ho
používají taky, ale k opačnému účelu. Potřebují zachovat svému Velkému bratru
mladost. Tušil, že je asi rok 1999. Někdy Graham přemýšlel. Věděl moc dobře,
že je to proti idejím Strany, ale stejně ho napadlo, co se stane, až zemře.
Zemře i Velký bratr? Asi ne. Ale stejně, jak chtějí dál zachovávat v lidech
naději, když zmizí Velký bratr? Budou dál používat staré fotky? Jak budou
točit jeho projevy, když on nebude. Uvěří lid v to, že Velký bratr je
nesmrtelný? Uvěří. Určitě uvěří, protože oni uvěří všemu. Vědí, že je Velký
bratr sleduje a milují Velkého bratra. Je to jediný cit, který si mohou
dovolit. Milovat Velkého bratra a nenávidět nepřátele. Graham nenáviděl
Stranu a nenáviděl Velkého bratra. Kdyby byl obyčejný člověk, určitě už
by několik let byl zavřený na ministerstvu lásky nebo hnil někde pod zemí.
Pak si uvědomil dvě věci. Zrádci Strany se nikdy nepohřbívají, jejich těla
se spálí. A existuje ještě někdo, koho nenávidí ještě víc.
          "Ty hajzle..." zařval a vztekle bouchnul rukou
do zrcadla, až se rozletělo na spoustu malých střípků. Vzápětí se za ním s
obrazovky ozvalo: "Soudruhu Grahame, ihned přestaňte ničit majetek Strany."
V té chvíli se v Grahamovi něco zlomilo. Žral ho už dlouho celý jeho život.
Byl neustále špehován obrazovkami všude. Jednu z nich měl nainstalovanou i na
záchodě.
          "Seru na vás všechny, vy hnusný svině," vykřikl
v návalu vzteku a pak se odhodlal k něčemu, k čemu se odhodlával celý život.
Vzal jeden velký střep, který ještě stále ležel v umyvadle. Zavřel oči.
Naposledy se nadechl a pak si střep vrazil do krku a ještě s ním stačil
trochu otočit. Pak už padl k zemi. Mrtev. Ozbrojená hlídka s doktorem, která
vletěla o pár sekund později do koupelny Velkého bratra, uviděla už jen
mrtvolu v kaluži krve. Ačkoliv byl Graham mrtvý, na jeho tváři byl znatelný
úsměv. Velký bratr je mrtvý...
          Smrt Grahama samozřejmě vyvolala jistou reakci.
Alespoň u tří lidí, kteří o ní věděli.
          "Jistě jste všichni slyšeli, co udělal ten
idiot v koupelně," začal mluvit nejstarší muž, zjevně mluvící za Oceánii. Oba
dva proti němu sedící jen mlčky přikývli. Vedou každý v čele svého teritoria
proti sobě válku už přes padesát let. A ještě nikdy se nepodařilo jejich
plány zmařit. Ale ten hlupák by to mohl zkomplikovat.
          "Už jsem podnikl nutná opatření, aby se podobné
situaci příště zabránilo. Nechal jsem provést plastickou operaci jednomu z
členů Vnější strany. Pak jeho hlavu nasnímáme pomocí 3D skeneru do počítače.
Máme hlasy Velkého bratra na spoustě záznamů, takže nebude problém ho pomocí
počítačů oživit," pak se zamyslel a dodal: "Dotyčného člověka pak samozřejmě
budeme muset odstranit."
          "To je samozřejmé," přikývli zároveň oba proti
němu sedící muži.
          "Mimochodem," usmál se nejstarší muž, "jak se
vede Velké sestře a Velkému otci tam u vás?"
-KOMBAJN-