CENZURA? :-((
Možná to nevíte, možno to víte, ale je to tak! Na webovských stránkách
MU, VUT a i ostatních škol platí pravidlo (i v diskusních skupinách a news),
že se nesmí používat "vulgární a silně emotivní slova". Ne, pohledem
na kalendář zjistíte, že je rok 1998. Snad se nás pokouší školy uchránit
mravního balastu a světa okolo. Ale vždyť kdo nechce, nemusí číst vulgární
výrazy. Může si stěžovat na zkaženost mládeže. Může mluvit ctnostně a vést
k tomu svoje děti. Ale nemusí se to zakazovat. Zvlášť, když je film, literatura
(a to nejen braková) vulgarit plná. A mluví se u vás na škole převážně
slušně? A stejně jako platí, že revolverem můžete zabít lidí pár, lží ale
tisíce, také platí, že nezáleží na tom, jestli se použijí vulgarity, ale
na celkovém vyznění. Proti tomu je možno oprávněně si stěžovat. Jinak si
neumím vysvětlit, co dělají v Středoškolském filmovém cyklu filmy jako
Pulp fiction nebo Kids, na kterých se dobře bavil i MM (!).
To je ale jen můj názor (a ještě trochu přehnaný) a "ti nahoře"
si zjevně myslí něco jiného. Abych tomu vyhověl, v následující povídce
se vyvaruji vulgarit či silně emotivních výrazů a na potvrzení svých vstřícných
úmyslů nepoužiji hovorový jazyk, nýbrž tu pravou spisovnou češtinu.
BOLEST!
- Prohlížel jsem si její tvář. Tak neskutečně krásná!
- Vytahuji břitvu ostrou, inu, jak jen břitva může být ostrá.
- Panebože, vstala a jde ke mně! Nervózně se usmívám.
- Moucha vycítila pavučinu a s leskem v očích se do ní vrhá.
- Na tričku se skví nápis FREEDOOM. Červené šortky.
- Podpatky jak jehly. Jehly bodající a probodávající. Přišpendlila mne.
- "Ahoj." "Ahoj." "Ty jsi nedávno přijel, viď? Já jsem Monika."
- "Nazdar," nevím co říct. Odkud jsem? Jak se jmenuji? Proč
jsem přijel?
- "Jmenuji se Bedřich. Studuji psychologii. Tady provádím výzkum.
- Týká se bolesti, fyzické bolesti u různých lidí, málo se o tom ví.
- Nechtěla bys mě provést? Měl mě do toho zasvětit můj kamarád, ale..."
- ... ten už mi pomohl dost. Dnes už ho nemohu obtěžovat.
- "Ráda. Bude se ti tady líbit, jsou tady příjemní lidé, dobrá zábava."
- Zábava. S tebou. To jistě bude. A příjemní lidé? Nemám rád lidi.
- "Tančíš skvěle," šeptám a mám pravdu. Její tělo se vlní do rytmu.
- A měsíc v úplňku na oboloze hází odlesky na mou břitvu. Ach!
- "Mám doma něco dobrého vína," tiskne se ke mně, "pojďme." Jdeme
- Příjímání. Víno a chléb. Víno, jež je mojí krví, se za vás rozlévá...
- Pomalu se svléká. Pohlédnu na ni z koupelny: "Budu hned, jen se opláchnu."
- Vybírám rtěnku. Krvavě červenou. A nylonovou niť. Svatá noc.
- "Jsi krásná. Krásnější, než jsi vypadala odpoledne. To asi ten měsíc."
- Její rty se přisály k mým. Jemně kouše. Vytahuji nůžky na manikúru.
- "Víš, chtěl bych se tě zeptat, co si nejvíc přeješ. Ale skutečně."
- Mluví chraptivým hlasem: "Ty to víš. Agónii. Věčnou a nekončící."
- "Mám tady takový preparát. Není to droga, jen zvyšuje vnímavost. Na, vem si."
- Nůžky přejíždějí po zádech. Velmi ostré, ale velmi jemné.
- "Jak to děláš? To je skvostné, tak..." Rozkoší zatíná ruce do matrace.
- Červeň rozlívající se krve tvoří fantastické vzory, trojrozměrné.
- Vší svou zvýšenou vnímavostí je studuje. "Není to nádherné?"
- "Jen tak umírat a prožívat přitom orgasmus o síle celého života?"
- Je jasné, že jde o úplně řečnickou otázku, Monika mě unáší.
- Konečně! Vytahuji břitvu, rtěnku a niť. Říkám jí plán toho všeho.
- Výská nadšením jako dítě. Obdivuje mé tetování na levé ruce. Směju se.
- Komu jinému by se líbila vytetovaná probodnutá kozlí hlava se svatozáří?
- Monika leží uvolněná na posteli. Odcházím do kuchyně a hledám chladničku.
- Vyndávám červené víno. Nalévám sobě a Moniku jím polévám. Ozve se sten.
- Upíjím sladkotrpkého vína. Hlavou se mi honí stovky zmatených obrazů.
- Víno se mísí s krví a já i Monika ho lížeme. Na záda ji maluji pentagram.
- Je to už tak dávno, co jsem odjel ze svého domova. Vzpomínky se vrací.
- I ty příšerné výjevy. Raději vyndávám niť a začínám Moniku škrtit.
- Doma! Tam jsem začínal. Jak se dneska asi má Jana? Ale já se vrátím...
- Monika se nebrání. Prožívá totiž nejlepší chvíle svého života. Poslední.
- Vnitřním zrakem vzpomínám na Janu. A nahá Monika leží se zasněným výrazem.
- Obtahuji pentagram břitvou a polévám zbytkem vína...
Obzvláštní zvrhlík JaD
Pro ne-zas-tak-chápavé: Kouzlo tohoto příběhu spočívá v tom, že jej můžete číst i bez
řádek, které jsou psány tučným písmem, naprosto se tím změní!
Ale to vám bylo zcela určitě jasné, že?