JaD

Hlásí se zase váš (ne)oblíbený zpravodaj. Měl jsem jako obvykle kvalty. Kdyby vám připadalo podivné, že stať někde příliš nenavazuje, bude to a) tím, že jsem neschopná troska, b) psal jsem to po kouscích, jak mne přepadávaly myšlenky (a vyzbyl čas mezi vánočními radovánkami).

Akožto NUMERO UNO vám povím, jak dopadl comix, na jehož výrobě se podílím a který kreslí Sgt. Swettr. Chtěli jsme ho předvést nějakým zobákům crwawým v Praze, kam jsme sice měli jet kvůli něčemu úplně jinému, ale nakonec to byla ta jediná podstatná věc v Praze prožitá. No vlastně ne. A jel jsem tam sám. O všem, co bylo jinak čtěte zde.

A jako všichni ostatní jsem i já pocítil nutnost vyjádřit se k politickým problémům těch (pro politiky a novináře) hektických uplynulých dní. To je věc. , kterou si asi moc lidí nepřečte.

Den se nachýlil ke konci a mé myšlenky právě snídají na zbytku mé mozkovny. Situace je vážná. Jak mi bylo řečeno, nad naším časopisem již krouží hejno supů vždy připravených rozcupovat jakoukoli mrtvolu a tak křičím:" I'm not dead! I'm getting better! I feel happy!" A všichni zpívejte se mnou... Ale vážně. Můj názor na cenzuru a morálku mi vyslouží asi jen zlobu, ale proč to nezkusit?

P.S. Minule jsem sliboval ukázkový kus duckspeaku, článek Lidových novin reagující na Chartu 77. A jen co jsem to napsal, dostalo se mi odezvy, že když prý píšu o Chartě 77, tak ať všechno uvádím v souvislostech, aby to nevypadlo, že tomu nerozumím. Abych pravdu řekl, nerozumím tomu, ale ten článek mne prostě fascinoval a tak ho prostě uvést musím. Pokud se vám to nelíbí, tak to nečtěte (ale opravdu to stojí za to). Souvislosti si doplňte každý sám, ponechávám bez komentáře. Takže CHARTA 77.


					As ever yours JaD