Karlík se posadil ke stolu, sáhl na zem do odpadkového koše pro otvírák
a otevřel Braník, onen legendární nápoj nemajetné vrstvy inteligence. Braník
proslul coby subjekt svébytné podstaty a jako objekt stupidní a avantgardní
televizní reklamy, dále silně příznivou cenou a sympatickou intelektuální
vyblitou chutí. Karlíček byl inteligentní, byl však zároveň paranoidní.
Rozhlédl se kolem, jestli ho v jeho pečlivě zamčeném kumbále někdo nesleduje.
Potom zkontroloval stůl, židli, na které seděl, otvírák uklidil zpět na
jeho místo do odpadkového koše, kde byl naprosto neškodný. Prudce se otočil
a doživotně zmrzačil jednu obzvlášť vražedně se tvářící mouchu. Její život
nebyl, pravda, už moc dlouhý, neboť ji vzápětí rozdrtil několika klasickými
stepovými kroky. Nakonec zkontroloval hrdlo láhve s Braníkem, jestli snad
neobsahuje nějaké nebezpečné předměty. Zhluboka se napil. Uzávěry netěsnily
a pívo bylo zvětralé, ale to mu nevadilo. Provedl zběžný chemicko-bakteriologický
test za pomoci svých chuťových buněk a pomalu polkl. Krása. Zkontroloval
úbytek kapaliny a pokračoval dále. Tímto stylem zlikvidoval obsahy několika
láhví. Když jich ještě pár přidal, začínal pociťovat příznaky opojení.
/Ano, jakkoliv se to zdá být nemožné, i Braníkem se dá při troše cviku
a dobré vůle opít.../ Náhle se mu před očima objevila bílá tečka. Ta se
rozdělila na dvě tečky, ty zase na čtyři, ty na osm, pak na sedmnáct nebo
kolik to je. Stala se z nich souvislá bílá ploška, ze které se začaly ozývat
divné zvuky. "Co to je?" podivil se Karlík. "Jsem paranoidní
výplod tvý fantazie!" prohlásily bílé tečky. "A co tady chceš,
výplode?" "Jak, co tady chceš?" "Hele, táhni v prdel,
jo?" doporučil Karlík. "No dobře, dobře. Dávej bacha na votvírák.
Jednou budeš škemrat, abych přišel!" urazil se výplod a zmizel. Karlík
otevřel oči, které měl kdovíproč zavřené, a zděsil se. Svět se velmi nekonvenčním
způsobem prohýbal a svíjel. Nejhorší na tom ale bylo, že se nepříjemně
otřásal odpadkový koš. Byl to ten otvírák. Propálil si cestu plastovou
nádobou a vytrvale se plazil ke Karlíkově židli, zanechávaje za sebou propálenou
cestičku v linoleu. Pak stoupal vzhůru po nohách židle. Zápach spáleného
laku naplnil celou místnost. Otvírák postupoval dál, už byl cítit žár rozpáleného
kovu... Náhle se ffše prolomilo. Karlík jasně cítil přítomnost psychodelického
výplodu Braníku v podobě fialových teček. Paranoia byla rázem rozptýlena.
V Karlíkově nitru se rozhostil klid, prozářený křišŤálově jemnými paprsky
Poznání. Byl dokonale šťasten. "Konečně..."
Karlík zemřel dva dny nato. Zabil ho padající obří skleněný
otvírák z neónové reklamy na přírodní minerálku z Prdových lázní.