UFO raz, dva, tři



11.35 v centrální výzkumné laboratoři

"Hele Jacku, mám tady nějaký ufo."
"Vskutku Macku, je to velmi pozoruhodné."
"Mám ho sestřelit?"
"Hmmmmm......, sundej ho!"
Mack O'Neall se chopil psiognistického odpalovače a několika nacvičenými pohyby zaměřil ufo do laserového trojúhelníku. "Tak ty hajzle....., sežer to!
Po nějaké době se ozvala kol kolem neobyčejně hlasitá exploze.
"Jdem to prozkoumat, co ty na to Jacku?"
"Let's go baby."

"Ty parchante, kolikrát jsem ti říkal, že na mě nemáš mluvit anglicky. Já vím, že jsme se narodili ve Vancouveru, ale naši rodičové byli přeci Češi. Nebýt těch zatracenejch teroristů, tak by sme si užívali hezky v Praze."
"Sorry, teda promiň."
Za nějakou dobu se Mack O'Neall a Jack Floyd vydali do nedalekého pralesa za účelem prozkoumání sestřeleného ufa. Byla to nevlídná cesta, všude samá liána nebo jiná to květina, sem tam nějaký jedovatý had, ale nehorší bylo poslouchání kanibalských songů, které se ozývaly skrz prales. Nejednou cholerický Jack zařval nepěknou spršku slov na adresu kanibalů. Avšak i přes tyto potíže se oba dostali k cizáckému ufu zdrávi a to fyzicky i psychicky.
Jako první si ufa všiml Jack.
"Už ho vidím!" zvolal Floyd.
"Ty jo, je ale pěkně velký co?" reagoval spontánně Mack.
"Jdeme dovnitř!" zahlásil Jack.
Sotva vešli dovnitř, zjistili, že udělali obrovskou chybu. Po celé ploše spodního patra ufa se povalovala divoká skládka polychlorovaných bifenylů (PCB). Jako první se ze šoku vzpamatoval Jack Floyd, akrobatickým skokem a lá JCVD (Žán Klód van Dam) vyskočil z ufa ven. Mack však neměl takové štěstí - PCB mu naprosto rozežraly obě nohy i hlavu včetně těla. Nebyla to pěkná podívaná. Jack jen s úžasem pozoroval, co zbylo z jeho nejlepšího přítele.
"Sakra, to se mi musí stát zrovna dneska. Ale já to tak nenechám, to teda ne, ty zelený sračky se budou ještě divit. Che che che....., ale pozor, není to támhle opodál speciální anti PCB oblek, dvojhlavňová brokovnice a sada granátů? Ano, výborně, nyní se chopím akce."
Jak řekl, tak i vykonal - nasadil si speciální oblek, s ledovým klidem nabil brokovnici a s jistotou profíka zasunul za pás granáty.
"Jdu na to!" prohlásil a vešel do ufa. Nějakou dobu se prodíral skrz PCB, ale netrvalo to dlouho a dostal se až k teleportačnímu výtahu. Jaké však to bylo překvapení pro Jacka Floyda když se ocitl v centrální laboratoři. Zde neváhal už ani vteřinku - se svojí brokovnicí pokropil sprškou střel cizáckou techniku laboratoře. Jack se nikdy nespokojil s málem. Pokračoval dále až k malému notebooku na kterém bylo napsáno něco jako ufomozek123. Jackovi pak stačilo pár naprosto primitivních příkazů pod DOSem, kterými nastavil destrukci počitače. Za pár minutek se mohl kochat překrásným pohledem na explozi ufa.

23.12 v ložnici Floydových

"Miláčku poď se milovat," žadonila Lucy Floyd, překrásná to žena pěkných tvarů, avšak mentálně trošičku zaostalá.
"Dneska? To asi ne, měl jsem rušný den, viš?"
"No a co? Já to chci teď hned!" žadonila Lucy o svůj chtíč.
"Asi bych to nezvládl..." konstatoval suše Jack.
"To zvládneš, jenom se neboj, budu opatrnááá..., svlíknu to tričko, pak budu pokračovat dál a dál, hezky pomalu.
"Proboha!!! Vždyť ti svítí celý tělo zeleně. To bude z těch PCB, nebo snad ne? Ale ne, počkej..., ty jsi mě musel kontaminovat!" "Uklidni se, alespoň zemřeme společně," glosoval situaci Jack.

23.45

Manžele Floydovi spokojeně spí - Jack svítí oslnivým radioaktivním zářením do prostoru. Pes občas zaštěká. Blíží se půlnoc.....

                                                           Michal Svoboda


Zpět