I. KAPITOLA

II. KAPITOLA

POPIS ŽIVOTA OBYVATEL NA OSTROVĚ. AUTOR ZĺSKÁ POVOLENĺ O VSTUPU DO HLAVNĺHO MĚSTA.

Krátce po mém příjezdu poslal George posla do hlavního města, kterému říkají Garpe, se zprávou o mém příjezdu na ostrov a žádostí o audienci. Poté jsem začal pomáhat na Georgově farmě. Pěstoval více druhů obilnin a také dobytek. Zeptal jsem se ho, za jakou cenu prodává úrodu. K mému velikému překvapení mi na to odpověděl, že cena je stanovena trhem a závisí především na množství obilí ve státě. Většinou však pokrývá sotva cenu, za kterou pořídil setbu. Ale když dá několik pytlů úřadům zadarmo, úředníci stanoví vyšší cenu. George se však většinou živí prodejem pramenité minerální vody, jejiž pramen koupil s kamarády od státu. To mě velmi zaujalo, a proto jsem se ho ještě zeptal, jak to udělal. Vyprávěl mi o tom, jak si půjčili peníze od lichváře ve městě a koupili ten pramen. Vodu prodávají asi za tolik, co stojí chleba. Když jsem se ho ptal, zda splatil půjčku, nerozuměl vůbec, co tím myslím. Po té jsem zjistil, že u nich slovo "půjčit" má spíše význam "vzít si". Dále jsem zjistil, že běžně uplácejí státní úředníky a doporučil mi, abych na to při své návštěvě nezapomínal. Je prý to dokonce i trestné. Také když mě někdo přepadne na ulici, nesmím se bránit, jinak bych byl potrestán za napadení. Neznají též, co je slovo důchod, podpora v nezaměstnanosti, pojištění, daně apod. Peníze, které občan tohoto ostrova vydělá, raději buď proinvestuje, nebo schová doma (např. v podobě zlata). Jakmile se však rozhodne dát peníze do banky, musí počítat s tím, že buďto o ně přijde všechny, nebo část získá zpět. Získání "půjček" také není pro obyčejného člověka lehké. Kdo však se v bankovním prostředí umí pohybovat a například dá část "půjčky" bankéři, tomu se transakce mnohokrát vrátí. Georgův otec také vzpomínal, jak asi dva roky po příjezdu na ostrov tehdejší předseda vlády a zároveň šéf státní pokladny Sualc vymyslel prý senzační nápad na oživení nového ostrovního hospodářství. Každý občan investoval 1 000 limerů (asi 30 dolarů) na podporu jejich podnikání. Od tohoto podniku se datuje jejich specifická úvěrová politika. Asi po roce prací na farmě dorazil posel z hlavního města. Měl jsem štěstí, že jsem napsal, že pocházím z Nové Anglie. Kdybych byl občanem některé z evropských zemí, patrně by mě vstup do města nepovolili. Získal jsem pozvání k předsedovi vlády, hlavě státu a ministrovi pro vnější bezpečnost. Přemýšlel jsem, jak se do města dopravit. Protože jsem celý rok pracoval na farmě pouze za byt a stravu, dohodl jsem se s Georgem, že mi půjčí koně. Na oplátku mu ve městě budu propagovat jeho minerální vodu. Vyrazil jsem po 12 měsících a 5-ti dnech pobytu na ostrově. Získal jsem ještě kapesné ve výši 2 000 limerů a jídlo na cestu.

Pokračování příště...

Zpět