Hu, Hu, Hudební ru ru rubrika
Čágo bůček, obrýlenci!
Tak jsem si ve vší skromnosti dovolil připraviti tuto zde tady pre vás takové maličké malé překvapeníčko: tuhle rozkošnou hudební recenzičku. Posaďte se pohodlňoučce do svých křesílek a ať se máte dobroučce. Tolik tedy k přihřátému úvodu ... Přihřátému? No byl přece přihřátej, no né? No né. Fuck, a já se tak snažil!
Znáte jednu brněnskou kapelu, jejíž název se skládá ze dvou významových jednotek, jejichž sémantické hodnoty jsou si relativně rovny? Ne, nejedná se o známou skate-comic-core formaci "Duck eat Duck" ani o populární častuškové duo "Čuk eat Gek", nýbrž jde o velmi neznámou, nicméně kvalitní'n'originální skupinu "22" nebo lépe "Dvacetdva". Předem chci poznamenat, že kdokoli se považuje za normálního občana, neměl by to číst - byla by to ztráta času. Opravdu to nejni normální muzika pro normální lidi. Je prostě DIVNÝ - to je asi to nejlepší slovo, kterým se to dá popsat. Každý pokus zaškatulkovat tuto hudbu musí nutně skončiti fiaskem, popř. vylámaným chrupem samozvaného škatulkovatele. Obsahuje totiž jak repetované kytarové figury let padesátých, tak "černé" vokály sixties, také punkovou syrovost sedmé dekády. Též osmdesátnickou popovou injekci a alternativistické aranžmá á la devadesátá léta. Jo, a když už sme u toho, ty saxíkový riffy sou tak z roku 1921 a máme tu i pravěké řevy pračlověka Janečka. "Dvaadvacítka" svůj styl sama prezentuje jako "syrový neopop", ale nevim nevim .... Jau, moje zuby! A tito paranoidi, zplozenci to Grassova pytle, nedávno vydali kazetu. Jako jeden z mála fanoušků tohoto stylu jsem povinován říci, že je to supr giga cool skvělý krása vařba pařba jednabáseň dvěbásně charašó muzika. To zaprvé. Zadruhé - texty jsou tak neobvyklé, že i přes svůj textařský (možná záměrný) diletantismus mají něco do sebe a mají co říci všem. Bohužel musím říci něco i o záporech a nevýhodách. Album je v prvé řadě na album trochu krátké - jen něco přes 20 minut (že by Dvacetdva minut?). Kromě toho na koncích obou stran jsou nesmyslné a při poslechu nepříjemné mezery prázdného pásku. A do třetice, chybí tu skladba, která by vybočovala z vynikajícího, ale ve větším množství (což však rozhodně 22 minut není) trochu fádního stylu kapely.
A co říct na závěr? Berte to, berte to, berte to, berte to, je to supr a nejni to tak drahý!
Sgt. Swettr