Kterak prolézt


Skoro každý pracovní den od září do června navštěvuje mnoho studentů svůj "ústav". Proto nikoho nepřekvapí, že studenti tyto budovy utrpení nenávidí. Ale nejenom budovy. Vždy, když uslyšíte některé studenty bavit se o nějaké vraždě (nejobvyklejší věta: "Já bych ji nejradši zabil!") s devadesátiprocentní pravděpodobností mají v úmyslu spáchat atentát na nenáviděnou fyzikářku, češtinářku či občankářku. A proč to? Je to logické - hrozí jim nějaká ta "puma", "koule", "bomba", či jak jinak se to zove. Tolik na úvod a nyní přejděme k akčnějším záležitostem. Den před závěrečnou konferencí kulometné roty s uzávěrkou klasifikací do školní budovy přicházejí i mrtví studenti překecat učitele alespoň na dostatečné.

"Ale paní profesorko, já vím, mám sice v češtině čtiřy pjetki, ale jinak se v hodinách snažím, a navíc, přece mi nebudete kazit vyznamenání pětkou. Já už jsem se ve všem polepšil,..." Po slabé půl hodince citového a nervového teroru i ta nejotrlejší učitelka neodolá: "Dobrá studente Marhulo, já vám tu čtyřku dám, ale v příštím pololetí si mě nepřejte." Vzápětí Marhula vyletí z kabinetu, porazí studenta právě vcházejícího do dveří a okamžitě jde tu radostnou novinu oznámit třídě.

Opusťme nyní šťastného Marhulu a vydejme se za studentem Budíkem do kabinetu zeměpisu a tělesné výchovy. Student Budík: "Pane profesore, copak mi vychází ze zeměpisu? " Neoblomný profesor: "No, lepší než nedostatečná to nebude, spíš horší,... Kdyby byla nějaká šestka, tak vám ji dám." Nezdolný Budík: "Ale, dyť já dycinky všecko, všecičko uměl. Jsem si naprosto jist."

"Opravdu? A že jste mi při minulé písemce koukal z okna a Německo umístil do střední Asie, to vám nic neříká?" "Když venku šla okolo zrovna taková zajímavá tlaková výše..." "Myslím, že vám ta tlaková výše způsobila čtyřikrát vyšší krevní tlak, než připouští norma. A vůbec, vypadněte už! Dostanete pětku. Tak na co čekáte?"

Budík začíná plakat: "Já doma našim slíbil, že nepropadnu, bůůů. Nesmím odsud odejít dříve, než mi slíbíte, že mi dáte čtverku. Bůůůů." Nebohý Budíček se rozplakal. "Vypadněte už, nemám na vaše bulení čas, ani nervy!" Nic, bez odezvy. "Říkám vám, člověče, vypadněte!" "Nikdy s pětkou." "Inu, což, já mám času dost." Student Budík zvolil zajímavou taktiku - vyčkávání až do naprostého vyčerpání jedné zúčastněné strany. Myslím, že tuto vytrvalou dvojici na moment (+/- tři týdny) necháme spolu a vrátíme se k Marhulovi. Na řadě je matematika. "Copak mi nesete, Marhulo?" přívětivě se ptá nepřívětivý profesor.

"Ále, pane profesore, rád bych dostal z matamatiky jedničku," začíná Marhula upřímně. "AHA! Tak to jste se vůbec nemusel obtěžovat." "Co bych kvůli matematice neudělal a neobětoval..." "A když šlo o to učit se, byl jste na flámu nabo na pivě." "To mi křivdíte." "Tak co jste dělal?" "Nó... Počítal jsem si." "A copak?" "Zkoušení do občanky." "To by mě zajímalo, kde se v občanské výchově dá uplatnit matematika." "Víte, počítal jsem si, zdalipak, když budu umět 0% učiva, mám šanci dostat čtverku." "Zajisté chvályhodná činnost. A kolik vám to vyšlo?" "Vidíte, projevuji zájem o předmět, což se musí hodnotit kvalitativně lepší známkou." "To je možné, ale v matematice rozhodují vědomosti." "Nebuďte tvrďas, pane profesore, já se také polepším. Už na tom začínám pracovat." "A jakpak?" Chvíle improvizace. "Už si začínám u všech předmětů počítat aritmetický průměr známek." "A budete mít ještě z něčeho dvojku?" "Ne," po pravdě odpoví Marhula (ani o tom neví, ale dostane totiž už jen samé dobré a horší (dostatečné)).

Vítězství. "Tak tedy, abyste neřekl, že vám pokazím vysvědčení dvojkou..." (Pozn. na okraj: Tady se projevila jistá nespolupráce, velmi špatná informovanost a organizace celé kulometné roty. P.S.: Srovnej se studentstvem. Konec Pozn.) Marhula vyletí z kabinetu matematiky, čirou náhodou (!) zrovna pod nohy profesorce biologie. "To je náhodička, paní profesorko, zrovna jsem měl namířeno za vámi..." "Já ne." "Rád bych věděl, co mi z biologie vychází." "Známky víš." "Ano, ale to víte." "Čtverka." "Ale, vždyť tam mám jen dvě pětky, tři trojky a dvě dvojky." "To mě nezajímá, dostaneš čtverku." (Biologikářka proslula tím, že jakmile se jí někdo pokusí někdy něco namítnout, zeptat se, nebo dokonce oponovat, tak se může s lepší známkou z biologie rozloučit (i kdyby měl samé jedničky, což se ovšem nikdy nestává)). "Ale proč?" "Máš tady pětku z opakovacího zkoušení." "Od kdy?" "Nebuď drzý." "Ale to bylo jen malé zkoušení, navíc nehlášené a dokonce v laboratorkách! To by se správně vůbec nemělo počítat." "Ale opravil jste si to zase na pětku." "Já jsem NECHTĚL být zkoušen na opravu!" "Zkrátka a dobře, dobře, teda dostatečně." "Ale paní profesorko, vykazuji zájem o předmět." "Jakýpak?" Spásná věta:"Mám doma křečka." "Kdežto my probíráme botaniku." "Ale já mám doma i kaktus (suchý a na fotce)." "Dobrá, já se na vás ještě podívám později." Marhula kuje železo, dokud pec žhne a učitelka spěchá do hodiny: "A nešlo by se na to podívat hned? To nezabere příliš času." "Už mě neotravujte, nebo vám nakonec tu trojku fakt dám." "Jé, v to bych ani nedoufal... Vy jste ale hodná... Děkuji."(Tady se projevila další nově vyvinutá (při jedné nudné hodině v laboratoři ******** chemie blíže neurčeného gymnázia) taktika, a to: naprosté zmatení učitele.)

A Marhula tryskem startuje zastihnout ještě francouzštinářku. Bohužel pro ni se mu to podařilo. A zrovna přede dveřmi ze školy. "Paní profesorko, mohu se zeptat, zdali z francouzštiny dostanu trojku?" "Nééé, nikdy, už mě nechte, pomóc, já za nic nemohu..." "Klid, jste v bezpečí, stačí, když mi dáte trojku." "Ale když vám dám trojku, co by tomu řekl takový Pepa. Ten opravdu na trojku umí. Jestliže vám dám trojku, jemu musím dát dvojku," pokouší se chabě oponovat francouzštinářka.-"Nemusíte, známka má určité rozmezí, Pepa měl tu smůlu, že je na jejím nižším okraji a já mám to štěstí, že jsem pořád v rozmezí, i když z druhé strany." "Ukecal jste mě." Znavená a totálně zmatená profesorka opouští školní budovu, před níž na ni již čekají další studenti. Triumf. Udolána jediným logickým argumentem za 10 (slovy DESET) sekund. SVĚTOVÝ REKORD!

Epilog čili mravní ponaučení: AŤ ŽIJOU PRÁZDNINY !

Poznámka závěrem: Účelem tohoto dílka nebylo ani moralizovat ani kritizovat, natožpak informovat. Jediným účelem bylo, aby se čtenář dobře pobavil. Jestlipak se zdařil plán, nechť posoudí každý sám.

P.S.: Co si myslíte, že dělá Budík s profesorem v kabinetu zeměpisu? Správně. Čeká. Můžete sázet, kdo to vydrží déle. (Doporučuji sázet na Budíka, ale reklamace nepřijímám.) Vyhodnocení při příležitosti třítisíctého založení gymnázia v ************, ulice ********** . Začátek žranice v 17:00, konec v nedohlednu. Dne 1.9. Rok 4956.

P.P.S.: Co si myslíte, že budou ty kostry dělat za tisíc let? Správně, budou čekat.

Zpět