JENOM JÁ
Jsem. To je jediné, co o sobě vím. Jsem. Já jsem - a co dál? Znám jenom sebe a čas, který ubíhá. Už ho uběhlo hodně a stále je má existence bez nejmenší změny, pustá. Ale... vlastně co bych očekával jiného? Kdyby existovalo něco víc, musel by to někdo stvořit a jak by mohl, když tu nikdo není...
Prošla už notně dlouhá chvíle malátné poloexistence, když tu mě zarazila jedna věc: proč jsem očekával nějaké jiné objekty? Proč, když daleko přirozenější a pravděpodobnější stav je, že žádné nejsou? Ale potom.. potom přece.. z toho, co jsem teď pověděl vyplývá, že je pravděpodobnější, abych NEBYL, než abych byl!!! Ale jsem. Jsem a myslím. Tak jsem asi nějak dospěl k závěru, že tato "výjimka", toto bytí místo nebytí, "postihuje" více objektů a ne jenom mě, protože to už je pravděpodobnější - když jsem já, může taky klidně být i cokoli jiného. Tímhle jsem zároveň získal odpověď na předchozí otázku: proč jsem vůbec uvažoval i o jiných objektech.
Počkat - je taky možné, že objekty jsou, jen já o nich nevím. Jediné, co cítím, jsem přirozeně já sám. Z jakého důvodu bych měl dokázat detektovat i jiné věci? A JAK by se tato detekce děla? Počkat, pořád dávám křečovitě přednost hypotéze o existenci dalších jevů před zcela jasnou a zřejmou skutečností, že jsem sám! Proč?!
Jako bych byl na jiné předměty "zvyklý", ale to je přece nesmysl, protože nic nikdy nebylo! Jsem sám, jediný, jedinečný! Počkat... samo to slovo "jedinečný" předpokládá existenci více než jedné věci, určitého souhrnu, ze kterého se potom jedinečná věc vyzdvihne! To je podivné. A CO vlastně jsem? Když si něco uvědomuje samo sebe, tvoří uspořádané myšlenky, musí to K NĚČEMU být. Nebo nemusí? Myšlenky, když jimi není CO zachytit, protože nic neexistuje, jsou slepé, bludné a.....
.....a zazvonil telefon a vyrušil mě z meditace!
DANNY